V pátek 14. ledna jste se objevila v nominaci, kterou schválil eský olympijský výbor. Proč jste do Pekingu neodjela?

Podle mě se tak stalo na ádost reprezentačního trenéra (Jana Francia, pozn. rosso.), který si prosadil přání jet do Pekingu pouze se svými pěti děvčaty. Svaz se rozhodl nevyužít dvě místa v sedmičlenné kvótě, nejede ani původně nonominovaná Barbora Antošová.

Snažila jste se zjistit, proč svaz dvě místa nevyužil?

Věděla jsem, že jsem v rozšířené nominaci a e se eká na konečnou kvótu. Když jsem viděla, e je to sedm míst, očekávala jsem telefon, e bych teda měla jet. Nicméně pak se tam rozsvítila pětka. Kontaktovala jsem reprezentačního trenéra, ptala jsem se ho, co se stalo, ale dodnes mi neodpověděl.

Přitom nominace vás i Barbory ​​​​Antošové byla v polovině ledna už zveřejněna, objevily jste se v seznamu olympioniků v médiích.

To je na tom asi to nejhorší. sek běžeckého lyžování odeslal nominaci na Český olympijský výbor, ten ji zveřejnil. Ale nakonec je vše domare.

Svaz reagoval včera pro deník Blesk sty předsedy běžeckého seku Aleše Vaňka. Co jste íkala na jeho prohlášení?

Nominační kritéria byla vždy nastavena tak, e nebylo v silách mnoha našich závodníků je splnit. V poslední kolonce pak vždy stálo, e doplnění týmu navrhuje trenér. Nechápu, proč místo sedmi míst obsadil jen pět.

Takže jste věřila, e se na olympiádu dostanete i přesto, e v aktuální sezoně jste odjela jediný závod Světového poháru av něm jste v Davosu v prosinci skončila až na 72.

Bylo to složité, protože v ten moment jsem závodila se zdravotními problémy. Dostala jsem jednu příležitost, holky v té době už měsíc závodily. Snažila jsem se tam nechat všechno. Dá se vypíchnout tento můj jediný výsledek ze svěťáku, kdy jsem nejela zdravá, a srovnat ho s nejlepšími výsledky ostatních holek, ale to není úplně fér.

Berete to ze strany svazu tak, e tady jste příležitost promarnila?

Nominační kritéria platila jen pro Světový pohár, takže nevím, jak myslí větu, e všichni měli dostatek příležitostí. A si teda nemyslím, ale asi záleží na hlu pohledu. A když u teda svaz controval mým nejhorším výsledkem, já můžu íct, že v poslední konfrontaci v Rakousku v rámci Alpen Cupu jsem na desítce o více než minutu a 20 vteřk.

Napsala jste, e je to největší křivda za dvaket let, co se věnujete běžeckému lyžování, a e jich nebylo málo. Delší dobu už pociťujete strky ze strany svazu?

Už hrozn dlouho. Celý příběh začal už v dorostenkách, kdy jsem měla jít dříve do juniorské reprezentace, ale la tam holka, která měla sice horší výsledky, jenže její tatzuínek do sva pen. Podobná věc jako letos mě potkala před Soči, před Pchjongčchangem. Myslím, e lo o jiné než sportovní zájmy. Teď je ale pointa v něčem jiném.

V em?

e di se místa na olympiádu přece neměla odmítat. Vždy jsme jako národ na ta místa v běžeckém lyžování spíš ekali, teď je máme k dispozici a odmítneme je. Není a dobrý tah. Vnímám to v osobní rovině, už třetí olympiáda mi nevyšla a teď to bylo nejvíce okaté. Do Soči a Koreji poslali někoho jiného, ​​​​to se dá aspoň pochopit tak, že někomu trenér věří víc. Jenže teď ani nikoho jiného neposlali, jen vrátili mista.

Když jste íkala, že křivd bylo hodně, bylo pro vás těžké vydržet s nimi v reprezentaci tolik let?

Bylo to náročné, ale pořád jsem věřila a naivně doufala, e se to změní. e výkonností a překonám. Jenže když jsem třeba na mistrovství světa 2017 contro Lahti jako jediná splnila nominační kritéria, stejně mě pak po dvou závodech poslali domů, protože tam chtěli někoho jiného. Nikdy nerozhodovala primárně výkonnost, což je strašně smutné.

Z reprezentace běžeckého lyžování odcházíte k seriálu dálkových běhů. Berete jako novou výzvu?

Rozhodně, chtěla bych se jim věnovat, ale musím tomu přizpůsobit trénink. Nco jiného je jet půlhodinovou desítku, nco jiného odjet 50 kilometr soupaž. Zaměřím se na dálkové běhy a věřím, e tam najdu lepší prostředí. Už ze zkušeností, které mám, vím, e je to takové rodinnější. Zlá krev tam nekoluje.

Co vás na laufech laka po sportovni strance?

Chtěla jsem tam přeskočit v příští sezoně po olympiádě. Ale opravdu mě nejvíce láká ten klid. Budu závodit a neřešit ádné osobní půtky kolem, které lověka strašně unavují.

V lednu jste běžela La Diagonelu ve výcarsku e slavnou italskou Marcialongu. Jaké jste nabrala zkušenosti?

Měla jsem dost asu jich posbírat hodně. (směv) Je to pro mě všechno nové, nejsem zvyklá se při závodě občerstvovat, tady je to přitom hodně důležité. Každý závod je pro mě cenný, může mi někdo poradit, ale zažít si per condire sama. 55 chilometri ve výcarsku pro mě bylo nejdelší měřenou aktivitou na běžkách, na Marcialonze jsem si tu metu zase posunula na 70 chilometri.

Dálkové běhy vypadají v televizi krásně, když ještě ke všemu vyjde počasí. Užije si to i závodník, nebo v tak dlouhém závodě trpí?

V cíli jsem zaslechla i věty, že si to někdo užil, ale já bych to takhle nepojmenovala. Jinak jsou to samozřejmě hezké závody, a když je krásně, je to lepší než vítr a sněžení jako na Diagonele. Bylo to pro mě něco nového a těžkého, neprožívala jsem plně pocity těstí. Třeba na to dojde, až budu mít s laufy více zkušeností.

Navíc jste v Itálii při závodě ztratila sluneční brýle. Našly se?

Bohužel ne. Stalo se mi to asi tři kilometry po startu, Marcialonga mi tak hned v druhém sjezdu docela zhořkla, tame ale to byl moc pěkný závod.

V zimě laufy av létě se budete i nadále věnovat kolečkovým lyžím? Vloni jste na nich vyhrála letní Světový pohár.

To musím ještě pořádně promyslet. Na kolečkových lyžích budu dál trénovat, ale dálkové běhy jsou hodně o soupaži a více kilometrech. Záleží na tom, jak mi závody na kolečkových lyžích zapadnou do tréninku.